Australský silky teriér

Silky-teriér je původem z 19. století z Austrálie. Vyšlechtěn byl spojením plemene Anglického teriéra, včetně Jorkšírského teriéra a Skaj-teriéra. První teriéři byli předvedeni v Austrálii v roce 1872. Odkazujeme na domněnku, že tito teriéři byli zavezeni do Austrálie a výsledkem křížením s Dandi dinmont teriéry vznikly první současní Silky teriéři. Od počátku se Silky-teriéři chovali jako dekorativní psi. Australský silky teriér je dobře stavěný, kompaktní a přiměřeně rostlý pes. Austalský silky teriér je veselý a společenský pes s milou povahou. Je velmi přizpůsobivý a vhodný k dětem. Austalský silky teriér je veselý a společenský pes s milou povahou. Je velmi přizpůsobivý a vhodný k dětem. Péče o austraského silky teriéra je náročná. Srst (až 15 cm dlouhá) vyžaduje každodenní pročesávání. Nutné jsou časté koupele a zastřihování drápků.  V létě se doporučuje olejování srsti proti lámavosti chloupků. Nejčastější barva je modravá.

Jorkšírský teriér

Jorkšírský teriér je velmi oddán svému pánu, k cizím lidem je většinou nedůvěřivý. Je velmi živý a temperamentní, zvědavý, bystrý, ostražitý, samostatný a tvrdohlavý. Jorkšírský teriér je rovněž velmi statečný a nebojácný pes. Rád se učí a hraje si, je velmi inteligentní a přizpůsobivý. Jorkšírský teriér je velice společenský, miluje všechny členy rodiny a výborně vychází i s jinými domácími zvířaty. Někteří jedinci však mohou být bázliví, to svědčí o nedůsledné výchově, kterou i takto malý pes potřebuje. Jorkšírský teriér je pes, kterého je možné velmi snadno rozmazlit, proto je nutné ho od začátku usměrňovat. Jorkšír je ideálním společníkem, delší čas bez vás ho dělá nešťastným. Ideální výška psů i fen je 23 cm. U jorkšírského teriéra neexistuje třívelikostní ráz ani typ mini, jorkšír je jen jeden s váhou od 1,8 kg do 3,2 kg. Hlava je spíše malá a plochá, nesmí být příliš okrouhlá ani dlouhá, zejména v čenichové partii, stop je výrazný, čenich vždy černý. Očijsou středně velké a jiskrně tmavé s inteligentním výrazem. Jsou posazené těsně nad lícemi, hledící vpřed. Oči nejsou vystouplé, víčka přilehlá na okrajích tmavá. Uši tvaru písmene V jsou malé, vzpřímené, posazené ne příliš po stranách hlavy. Jorkšír má pravidelný nůžkový skus, zuby jsou nasazené kolmo. Krk je pevný, vztyčený. Hrudník je přiměřeně široký i hluboký, žebra klenutá, hřbet je rovný, bedra silná. Záď mírně zaoblená, břicho velmi jemně vtažené. Hrudní končetiny jsou pevné a rovné. Ocas je nesen mírně nad úrovní hřbetu, měl by být rovný. Srst na celém těle jorkšíra by měla být dlouhá, zcela rovná, bohatá, jemná a hedvábná. Tříslová barva na hlavě by neměla zasahovat až na krk a nesmí obsahovat tmavé chlupy. Končetiny jsou pokryté sytě zlatavou barvou, která je nejtmavší u kořínků, zlatá barva nezasahuje nad lokty a u pánevních končetin nad hlezna.

Výběr

Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o maminku štěňátka - její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu a hlavně lásky. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Při koupi si ověřte, zda štěňátko nemá fontanelu, která při větším rozměru může být i životu nebezpečná. (Fontanela - mezera mezi lebečními kostmi). Zkontrolujte si, zda má pejsek obě varlata. Pes i fena s průkazem původu (PP) se musí zúčastnit bonitace, v opačném případě budou jejich štěňata bez PP. Bonitace se smí zúčastnit jen psi a feny, kteří dovršili věk 12 měsíců. K chovu smí být použiti jedinci, kteří byli při bonitaci uznáni chovnými. (Bonitace je podrobný popis zvířete z hlediska jeho exteriéru a povahy, psa posuzuje rozhodčí - specialista pro plemeno. Bonitaci lze absolvovat pouze 1x za život psa, rozhodnutí o chovnosti je konečné.)

Historie plemene jorkšírský teriér

Jorkšírský teriér byl vyšlechtěn chudými tkalci v Anglii, důvodem chovu byl zákon vydaný v 11. století, který přísně zakazoval poddaným lovit zvěř a chovat velké psy vhodné k lovu. Psi se podrobovali jednoduchému testu, pokud bez problémů prošli obručí o průměru asi 18 cm, mohli si je jejich majitelé ponechat. Přerod u jorkšírského teriéra z pracovního na psa luxusního se udál až koncem 19. století. Za otce dnešního jorkšírského teriéra je považován jeden z nejznámějších jorkšírských teriérů - Huddersfield Ben, který žil v letech 1865-1871. Toto plemeno bylo oficiálně zapsáno do chovné knihy English Kennel Club až roku 1886.

SKAJTERIÉR

Původ Velká Británie, ideální velikost 25 až 26 cm, zbarvení černé, světle a tmavě šedé, plavé, krémové s černým stínováním. Skajteriér má přiměřeně širokou mozkovnu, postupně se zužující do čenichové partie, lehce naznačený stop, hnědé oči, vztyčené nebo zavěšené uši, dlouhý trup, rovný hřbet, krátká bedra, dlouhý ocas nesený dolů nanejvýš v úrovni hřbetu, končetiny krátké, silné a svalnaté. Srst je dlouhá, tvrdá, hladká a přilehlá, s krátkou, hustou, měkkou a vlnitou podsadou. Tento nízkonohý teriér má také za předka staroanglického teriéra a následně pak starý typ skotského teriéra. Vznik plemene je přičítán chovatelům na ostrově Skye, odkud získal i své jméno. O typu dlouhosrstého nízkého teriéra se zmiňují i historické prameny v 16. století. Jeho obliba byla největší v polovině 19. století, kdy jej vlastnila královna Viktorie. Skajteriér je silný a hbitý pes, elegantní a důstojný, který je chován jako společenský. K rodině je velmi přátelský, milý, ovladatelný, na pánovi vysloveně lpí. Velmi špatně snáší změnu majitele. Není agresivní, ale k cizím je nedůvěřivý. Je hrdý a poněkud sebevědomý, ale oddaný. Je výborným psem do bytu, jeho srst je však třeba pravidelně udržovat pročesáváním.